E-mail:  
Heslo:  
nebo registrovat
Zasílání informací o akcích a kurzech
Kontakt:
E-mail: skritek@skritek.org
Tel: 736103994
"Když něco chceš, celý Vesmír se spojí, abys své přání uskutečnil." Paul Coelho
Články

« zpět na články

Adaptační kurz 1.A Gymnázia L. Jaroše očima studentů...

vloženo 03. 09. 2011

Většina z nás, měla z prvního dne na gymnáziu strach. Nikdo nevěděl, co ho čeká. Proto si myslím, že byl skvělý nápad, jet na adaptační kurz hned první den školy. Měli jsme tak jedinečnou příležitost poznat se mimo školní lavice.
První fáze našeho adaptačního kurzu.
Podařilo se nám v plném počtu nastoupit do autobusu. Po úspěšném nástupu byla vidět na naší paní profesorce naděje, že tři dny s žáky prvního ročníku mohou proběhnout bez problému. V autobuse jsme se všichni chovali velice slušně a postupně se začali trochu poznávat. Po příjezdu na konečnou nám paní profesorka rozdala čísla pro lepší přehled o počtu žáků. Mohli jsme vyrazit. Seřadili jsme se do dvojic a s dobrou náladou kráčeli Rusavou. Cestou se však dvojice začaly mísit a dosud neznámý spolužák, se stal příjemným společníkem. Naráz se z dvojic utvořily hloučky zvědavých lidí. Po jedné zastávce a zjištění, že jdeme špatně, jsme došli na první stanoviště našeho programu.
Čekalo nás tam několik neznámých tváří. Poznali jsme jen dva naše starší spolužáky, které jsme viděli již ve škole. Tadeáš a Tom měli být naši zpěváci a fotografové. Začalo seznamování. Udělali jsme kruh, ve kterém jsme se měli představit. Povědět jméno a pantomimicky znázornit svou zálibu bylo nečekaně zábavné. Po představení jsme se přemístili o kousek dál, kde jsme opět utvořili kruh. Úkolem kruhu bylo více poznat svá jména. Konečně jsme spatřili dlouho očekávaný cíl. Hotel nad přehradou Ráztoka. Někdo byl překvapen příjemně, někdo možná méně, ale příroda kolem byla nádherná. Po ubytování jsme mohli začít vybalovat. Po náročné cestě nás začal trápit hlad. Dobrý oběd nám přišel vhod. Nasycené a spokojené nás čekal další program.
Začali jsme kouzelně. Stali jsme se skřítky, čarodějnicemi a obry. Z říše pohádek přecházíme na trochu náročnější aktivitu a to Sobolí šlachu. Tato hra se nám líbila už jen k vůli názvu.
Začalo se stmívat a většina z nás měla opět hlad. Čekali jsme obyčejnou večeři, ale skutečnost byla jiná. Bude se večeřet pěkně za ručičky. Nevěděli jsme, co to má být. Pět lidí se svázalo rukama k sobě a jejich úkolem bylo navečeřet se. Naštěstí pro nás, to nebylo náročné stolování a jídlo jsme zvládli jednou rukou. Po lahodné večeři jsme usoudili, že bychom takhle mohli jíst klidně častěji. Takže až ve školní jídelně uvidíte skupinku svázaných lidí, není to žádné přepadení, ale pouze vzpomínka na adapťák.
Dalším bodem programu byl sádrový otisk obličeje. Užívali jsme si patlaní sádry na obličej, ale vyžadovalo to trochu odvahy a talentu. Bylo to opravdu zajímavé.
Konečně došlo na odpočinkovou část, kdy jsme měli možnost slyšet déšť v pralese.
Následovalo zhodnocení dne. Unavení jsme se odebrali do svých pokojů, kde nastal čas uspořádat si zážitky z celého dne. Spánek přišel velmi rychle.
Ráno nás čekal originální budíček. Tadeáš a Tom nás z postele vyhnali temperamentní hrou na kytaru. Tušili jsme, že tento den nebude jen tak ledajaký. Proto se všichni pořádně nasnídali a mohlo se jít na to.
Hned první hra dala některým zabrat. Běhat kolem chatek z kopce do kopce jsme sice všichni zvládli, ale nevyhnuli jsme se menším či větším pádům. Většina z nás pak vypadala jako Rákosníčci, zelení od hlavy až k patě. Nevěřili jsme, jak nás mokrá tráva dovede zmalovat. Po fyzicky náročné aktivitě museli přijít na řadu mozkové závity. Rozdělili jsme se do tří skupin a čekali nás tři úkoly. Úkol první: sestavit úplně obyčejné lego za neobyčejných podmínek. Lego bylo v kruhu a se zavázanýma očima ho dělníci musí složit podle pokynů architektů, kteří nesmí mluvit. Jen si to vyzkoušejte.
S velkou radostí konstatuji, že máme ve třídě šikovné dělníky i architekty. Jedné skupince se podařilo lego sestavit za pouhých 20 minut.
Úkol druhý: pavučina. Venku nás čekala napnutá lana mezi stromy. Měly v sobě různé otvory, jak malé tak velké. Měli jsme 20 minut na to, abychom se dostali na druhou stranu pavučiny bez dotyku lan. Zajímavý úkol, ale ještě zajímavější budou fotky.
Úkol třetí: Opět je před námi lano. Znázorňuje jezero, uprostřed kterého je malý ostrůvek. Na ostrůvek jsme společnými silami měli postavit stožár se vztyčenou vlajkou. Pomůcky: stožár, 4 lana, 2 kladky, 2 skoby, vlajka a trocha štěstí. Vztyčit vlajku nebylo jednoduché, ale i přesto musím říct „vztyčili jsme“! Plni radosti z dobré spolupráce jsme zjistili, že z nás bude dobrý kolektiv.
Následoval zasloužený oběd a odpolední klid. Po odpočinku na nás čekalo pexeso. Ale nebyli by to naši vedoucí, kdyby to nemělo háček. Přemístili jsme do lesa, kde leželo několik kartiček pexesa a naším úkolem bylo najít co nejvíc dvojic. Hru jsme trochu nepochopili, ovšem není nad to proběhnout se po krásném lese.
Po večeři nastal večer masek. Všichni jsme si nasadili naše pomalované sádrové obličeje. Pohled na nás byl zajímavý a krásný. Nastalo představování, dozvěděli jsme se o sobě plno zajímavých věcí. Po představení následovala zábava. Všichni jsme se přemístili na taneční parket a nechali se unášet krásnou hudbou. Příjemně na tanec navázala čajovna. Opět jsme se trochu více seznámili a nacházeli společnou řeč u teplého čaje. Následovalo zhodnocení dne a hurá do hajan.
Ráno moc příjemné nebylo, jelikož jsme byli celí rozlámaní. Naštěstí dobrá snídaně všechno zpravila. Poslední den byl ve znamení důvěry. První společný úkol byl sestavit ze sebe monstra. A to tak, že skupinka pěti lidí musela mít například na zemi tři nohy, jednu hlavu a dvě ruce.
Další úkol - probíhání uličkou. Postavili jsme se proti sobě a natáhli ruce, které jsme postupně zvedali před probíhajícím spolužákem.
Poslední závěrečný úkol byl neobvyklý. Skočit z terasy do natažených rukou kamarádů stojících pod terasou. Paní profesorce se na chvíli zastavilo srdce, jak viděla prvního odvážlivce padat dolů do našich rukou. Ale zjistila, že i tenhle úkol zvládneme a to dokonce bez úrazů. No řekněte, nebyl to ten pravý důkaz naší vzájemné důvěry?
Pomalu se blížíme ke konci. Naši obětaví lektoři z organizace Skřítek se s námi rozloučili a my jsme jim poděkovali za úžasný program. Šárce, Martince a Jolaně jsme moc vděční, že nám pomohli se sbližováním, a daly nám základ k vytvoření divadelní hry, která nese název „žijem si svůj diskopříběh“. Cestu domů jsme si ovšem také užili. Krásně jsme si zazpívali a to díky Tadeášovi a Tomovi, kteří se o nás tři dny také starali a určitě si zaslouží velké poděkování. Nesmíme zapomenout poděkovat naši paní třídní profesorce Přikrylové a profesorce Bakalové, bez kterých by to nebyl tak zábavný a skvělý adaptační pobyt.

Nikola Zakopalová, 1.A
Fotografie 1.A

Kalendář
Podporují nás
Projekt GIVT
Město Holešov
Pingu sport, s.r.o.
2DR - grafika
Copyright © 2010, Skritek.org. Vytvořilo SURFACE