vloženo 12. 04. 2014
Holešov – Po stopách rabína Šabatai ha-Kohen, zkráceně Šacha, se vypravilo v Holešově na čtyřicet nadšených hráčů. Občanské sdružení Skřítek tam pro ně na sobotní odpoledne připravilo trasu plnou her inspirovaných židovským učením.
Záhadu židovské čtvrti řešili napříč mezníky v historii holešovské židovské komunity.
Hra nemá vítěze, jde o vyšší cíl. „Vše symbolicky uzavřela návštěva v synagoze. Na jednotlivých stanovištích dostali hráči různé předměty, jejichž prostřednictvím si také každý mohl vytvořit své přání, které pak mohl uplatnit v závěrečném obřadu v synagoze," prozradila závěr hry pořadatelka Šárka Křepelková.
Na šesti stanovištích prošli lidé symbolicky všemi milníky života Židů v Holešově. „Prvním obdobím je doba rabína Šacha, přenesou se i do časů pogromu na Židy, druhé světové války i velkého požáru," popsal pořadatel Jakub Šnajdr.
Na každém stanovišti dostali hráči část mapy, která je zavedla k cíli. „Za splněné úkoly získávali různé předměty a indicie, vedoucí k dalšímu stanovišti," řekl pořadatel.
Celá hra je postavena na principech zážitkové pedagogiky. „Postavy i časová období jsou skutečná. O to je ta hra zajímavější," míní Šnajdr.
Záhadu nakonec odhalovalo skoro čtyřicet hráčů. „Přihlásilo se devět týmů po čtyřech lidech. Jedinou podmínkou bylo, že hráči musejí být starší patnácti let. Přece jen jsou ty úkoly koncipovány trochu náročnější," dodal Jakub Šnajdr.
Hráči se do hry vrhali s nadšením, i když jim některé úkoly daly docela zabrat. „Je to strašně zajímavá akce a moc se mi tu líbí," řekl Kryštof Slanina z Holešova.
Zpětně lituje, že se na hru předem lépe nepřipravil. „Asi jsem si měl nějaké věci o židovské historii a náboženství přečíst. Pak by se mi první úkol řešil daleko snáze. Názvy jednotlivých předmětů jsem hádal a většinu z nich v životě vůbec neslyšel," svěřil se Kryštof Slanina.
Kdo se nevyzná,
ten si zaběhá
I jeho spoluhráč z týmu byl ze hry nadšený. „Přihlásil jsem se, protože mě přemluvili kamarádi a vůbec toho nelituji," podotkl Miloslav Macůrek z Holešova.
Jednotlivé úkoly byly náročné i na fyzičku. „Když člověk neví správné názvy, tak se i pořádně proběhne, než rozluští všechny kartičky," míní Macůrek.
Něco málo o historii Židů věděl už ze školy. „I tak jsem se tady, ale dozvěděl spoustu zajímavostí," konstatoval hráč. Podobných her by podle něj mělo být víc. „Je to skvělé. Člověk se dostane na čerstvý vzduch, něco zajímavého se dozví a ještě se pobaví," dodal Miloslav Macůrek.
Autor: Vendula Pudelková
Fotografie z městské hry
