vloženo 03. 03. 2014
3.3. - 8.3. 2014
V pondělí v 8:00 ráno už stáli všichni připravení na vlakovém nádraží, abychom mohli konečně odjet – všichni kromě Jerseyho, který (ačkoli vstával v 6, aby si nasmažil řízky) si myslel, že se odjíždí v 10 hodin… Cesta byla jako vždy zajímavá: tentokrát se naším maskotem stala brokolice, odvážlivci si plácli s průvodčím, a v Rožnově jsme dobrých 10 minut strávili u interaktivního průvodce městem během čekání na další spoj.
Když jsme konečně dorazili na místo, dozvěděli jsme se, že jsme sportovci přijíždivší na zimní olympijské hry. Každý z nás si tedy vymyslel svou vlastní zemi (názvy byly opravdu originální) a nakreslil si vlajku, a mohli jsme začít první disciplínou – slalomem. Je docela škoda, že nebyl vůbec žádný sníh, ale o to větší sranda byla, když jsme běhali s přilbami na hlavách vzhůru a zase dolů po příkrém lyžařském svahu, kde organizátoři trasu nachystali. V nejrychlejším součtu časů trať zdolal zástupce státu Stanostávie (Kuba), dále Citius Altius Fortius (Verča) a Klan PFG (Striga). Je samozřejmostí, že jsme zapalovali olympijský oheň, přesto však poněkud netradičně (až po skončení první disciplíny).
Druhou disciplínou byl biatlon. Společně jsme šli trasu, na níž byla jednotlivá stanoviště, takže na časech příliš nezáleželo – hodnotila se pouze přesnost. Tady měl šanci zazářit mladý a nadějný střelec ze státu Pivománie (Pája), na něhož sice padlo podezření z nepovoleného dopingu, ale po rozboru se v černém pivu neobjevila žádná zakázaná látka.
Na třetí disciplínu, kterou byl lední hokej, museli zástupci jednotlivých států vytvořit týmy. Stala se však nečekaná věc – vedení nám zapomnělo zajistit dostatečný počet hokejových holí, a tak si každý hráč musel tu svou vyrobit. Fanoušci na stadionu bouřlivě povzbuzovali, a nakonec zvítězil tým složený ze zástupců těchto států: Simpson (Honzík), Klan PFG (Striga), Spojené království Zeměplochy a Gallifrey (Džejna) a Velká Růžová země (Sedla), kteří do hry dali nejvíc srdíčka! Večer jsme pak měli možnost projevit svého empatického ducha u hry Dixit ve skupinové variantě (nechce se mi vypisovat, kdo byl nejlepší). Myslím si, že stojí za zmínku Luluho teorie později nazvaná LuluKor, kdy vyjádřil svůj názor na budoucnost lidské rasy (protáhlo se to asi do 3 hodin ráno), ze kterého nedostatečně pozorný posluchač pochopil, že z lidí budou za chvíli krychličky uspořádané do korálu (odtud tedy název LuluKor). Tyto bytosti budou mít jen mozek a vše ostatní scvrklé do nejmenšího možného objemu. Nerada bych však tuto teorii citovala nepřesně, takže zajímá-li Vás, zeptejte se přímo autora.
Další olympijskou disciplínou bylo krasobruslení, a to buďto v párech, nebo v jednotlivcích. Podmínky pro choreografii zněly jasně: alespoň 3 skoky, 1 akrobatický prvek a pirueta. Myslím, že se dá slovy jen těžko popsat to, co diváci mohli na letošním ročníku olympiády zhlédnout. Od nádherných zvedaček, přes neobvyklé stepování a zajímavé kostýmy, až po krásně umělecky a technicky zpracovanou jízdu. Atmosféra na kluzišti byla skvělá! Diváci opět bouřlivě tleskali a nejednou měli při nebezpečných zvedačkách srdce až v krku… Porota nakonec vyhodnotila jako bezesporu nejlepší jízdu zástupců ze země Jabla (Lulu a Miška).
Sportovci si vskutku neužili ani chvíli klidu, odpoledne byla totiž další soutěž – tentokrát hra podobná curlingu (mohlo by se zdát, že připomínala spíše golf, ale není tomu tak). Spočívala v dopravení kotouče společnými silami na určené místo v co nejkratším čase (za pomoci jedné předávané hokejky).
Ve čtvrtek jsme se vypravili na svah. Sníh byl samozřejmě technický, tedy mokrý a těžký a navíc tam bylo lidí jako v Bibione, ale pořád lepší než nic. Ukázalo se, že Jakub neumí počítat (koupil o jednu permanentku méně, než nás bylo). Po obědě odstartoval Strigův turnaj (stolní tenis), kde však Striga ani zdaleka neobhájil první místo. Stupně vítězů vypadaly následovně: třetí Orilésa (Julka), druhé Jabla (Lulu) a první Pivománie (Pája). Tuším, že byl turnaj přejmenován na Pájův a taky že si své místo obhájí i v příštích ročnících.
Po večerních malých hříčkách (neobvyklá adaptace hry Dobble, vytváření zajímavých útvarů či patvarů z našich těl a sbírání barevných pucek poslepu) se starší mohli zúčastnit hry multisocio, která se nám poměrně protáhla, ale přesto po ní Lulu opět začal rozvíjet svou teorii i pro ty, kteří ji prvně neslyšeli – a všichni jí byli naprosto fascinováni.
Poslední den chystali část programu někteří ze starších (Míša, Verča, Kuba a Jersey), kteří se rozhodli, že část z nás naučí morseovku a další důležité věci, a část se při jejich přednášce holt bude chvíli nudit (nebo učit se psát zrcadlově). Nabyté vědomosti jsme ale brzy zužitkovali při orientačním běhu, který však obsahoval jisté nepřesně zadané úkoly: např. úkol napište důležitá čísla, ve kterém se pravděpodobně chtělo, abychom napsali něco jako 112, 158, 155 apod., pochopil Striga tak, že napsal 69, Jakub zase číslo na Júlinku, a přesto se Republika Kuba (Jakub) společně s Orilésou (Julkou) umístili na první příčce.
Poslední soutěží bylo zdolávání himálajských vrcholů. Ve dvou skupinkách jsme všichni úspěšně zlezli všech 6 vrcholů a za odměnu dostali v tamní jídelně orlí maso s jačími bobky, což je vyhlášená pochoutka. Po slavnostní večeři přišel na řadu květinový a následně medailový ceremoniál - každý z nás dostal zlaté orlí vejce. Poté se promítaly komentované fotky… neměly chybu a slovy se to popsat nedá.
Slunečné sobotní odpoledne lákalo k dalším hrám a výletům, náš čas se však již naplnil a museli jsme se vydat domů… nejela jsem vlakem, ale autem s Julkou, Honzíkem a Pájou, a měli jsme skvělou párty, pouštěli jsme si totiž Pájovy písničky. To je český styl…
autor: Džejna Trdlicová
