vloženo 19. 10. 2013
Holešov – /ROZHOVOR/
Jakub Šneidr je vedoucím holešovského občanského sdružení, které usiluje o všestranný rozvoj osobnosti především formou zážitkové pedagogiky. Ve sdružení, které založili před pěti lety, mají celkem čtyřiadvacet členů starších osmnácti let. Ti se společně podílí na tvorbě zážitkově – vzdělávacích programů pro veřejnost.
Jako vedoucí v turistickém oddíle jsem hledal možnosti, jak smysluplně naplnit volný čas dětí i dospělých. Našel jsem Zlaté fondy her, které vydala Prázdninová škola Lipnice. Přihlásil jsem se tam a jel s nimi na jeden prázdninový kurz, který se jmenoval Tramtárie. Otočil mi život o stoosmdesát stupňů a tak jsem se do Lipnice přihlásil, abych se stal jejich členem, později i instruktorem. Mnoho jsem se tam toho naučil a zjistil jsem, že tohle je můj obor a směr, kterým chci jít.
Na začátku října jsme oslavili pětileté výročí. Možná to zní trochu vznosně, ale šlo nám hlavně o to, nabídnout například mladým studentům a žákům na školách osobnostně – vzdělávací programy, kde by se mohla jejich osobnost harmonicky rozvíjet. Název Skřítek může trochu znít, jako že směřujeme jen k dětem, ale není to tak. Chceme pracovat i s dospělými a například formou teambuildingových aktivit rozvíjet i je.
Zatím se trochu pereme s tím, že si tady někteří lidé myslí, že jsme nějaké firemní sdružení, které pořádá jen komerční akce. Nezapírám, že nám kurzy něco málo vydělávají, ale vše vložíme zpět do rozvoje sdružení. Dostali jsme do správy hájenku v holešovské zámecké zahradě a tak se o ni musíme starat, to samozřejmě vyžaduje nějaké finance. Naše odměny zdaleka neodpovídají klasickým lektorským platům. Klademe velký důraz na kvalitu, takže z každého kurzu jde určitá částka peněz do fondu na vzdělávání, který slouží našim instruktorům k dotování jejich dalšího vzdělávání. Chtěli bychom řešit možnost seberealizace místních mladých lidí. Dělali jsme tak například tematický ples: jeden byl černobílý, druhý byl v duchu čtyř ročních období. Spousta z aktivit, které pro veřejnost děláme, je dobrovolná. Myslím si, že něco takového tady chybí.
Na začátku června jsme dělali kurz pro děti ze Základní školy z Mohelnice. Byly to děti ze sociálně slabších rodin, takže to bylo pro ně docela finančně náročné na takový kurz přijet. Udělali jsme to proto takovou nízkonákladovou variantou, kdy jsme si i sami na hájence vařili, abychom co nejvíce snížili náklady. Ten kurz měl velmi zvláštní atmosféru, bylo tam těch dětí jenom devět, dostali jsme se s nimi do velmi úzkého kontaktu. Byli nám nesmírně vděční, byly to pro ně v mnohém aktivity, na které si ani nesáhnou a není to pro ně běžné být takto venku a takto se bavit. Dopad toho kurzu byl hodně velký, jak pro ně, tak pro nás, jako vedoucí. Takže ten kurz měl ještě teď na podzim pokračování. No a pak samozřejmě kurz Tramtárie, který byl pod hlavičkou Prázdninové školy Lipnice, a který jsem letos premiérově šéfoval. Byl to kurz pro dospělé s hlavním tématem domov a myslím že se nám docela podařil.
Když jsme připravovali projekt environmentální výchovy, tak jsme zaregistrovali větší zájem o kratší jednodenní kurzy nebo jen několika hodinové dílny. Ale naše existence je zatím taková netradiční. Všechny kurzy, které jsme zatím dělaly, byly na základě nějakých našich kamarádských vazeb, kontaktů a doporučení. Udělali jsme třeba jeden kurz pro jednu třídu ve škole a další rok se nám přihlásily další třídy z té školy. Takže ano, zájem o naše aktivity je.
Upřímně, se moc těším na volno. Mám toho v posledních týdnech opravdu mnoho, táhne se šňůra několika kurzů po sobě jdoucích, a tak se opravdu těším, až si odpočinu. Ale také chystáme na listopad takzvaný Hervík, což je víkendový program, který si připravujeme navzájem pro sebe, členy sdružení. Abychom si věci sami prožili a naučili se z nich. Jedna část našich instruktorů vždycky připravuje program pro ty druhé, mohou si tak vyzkoušet aktivity v bezpečném, domáckém prostředí. A získáme dobrou zpětnou vazbu.
